Klip s barokními prvky!

Nedávno jsem objevila tenhle videoklip k písni Flesh without Blood/Life in the Vivid Dream. Už ve 33tí vtřeřině se zpěvačka Grimes objevuje v krásném pastelovém barokovi! Dokonalost! (takovou paruku tak mít, achjo...:) )
Klikněte a koukněte!
A pak napište do komentů,co vy na to? :)

https://www.youtube.com/watch?v=Tv9YoYCKNoE

Barokní vánoční nadílka

Když jsem rozbalila jeden ze svých dárků na Štědrý den, nestačila jsem zírat - byly to dřeváky v barokním stylu!Výborná věc na venkovského, případně středostavovského baroka. Dostala jsem je od babičky, která můj styl oblékání velmi cení!

Krom toho mě pod stromečkem čekal i další nový vějíř, košile a knihy o baroku:)

A co jste dostaly vy? Pochlubte se do komentářů.

 

 

 

Barokní rock

Co poslouchá správný barok? Hudbu s prvky své oblibené doby!

Barokní rock nebo barokní pop má své kořeny někdy v 60.letech minulého století, kdy se začalo experimentovat s propojováním moderní hudby a hudby klasické. Tím jsem vám zároveň barokní rock definovala - důležité je ale říct, že používáme klasickou hudbu právě z období baroka.
Nejlepší ukázkou z té doby je např.písnička od Pet Sounds God Only Knows. Prvky klasické hudby ale můžeme najít i u Beatles nebo Bee Gees.
Z mladší doby využívají ,,klasiky" umělci ze skupin alternativního rocku, indie rocku, Britpopu, psychedelic rocku atd...
Krásný příklad je také Viva la Vida od Coldplay.



Dnes vám ale přináším tip na nejvíc barokní hudbu, ideální k nějakému baroknímu srazu nebo i k četbě Johna Miltona. Kapela se jmenuje Son Lux a objevila jí Yolande (tímto jí díky!). Ukázky zde:

Son Lux: Pyre   https://www.youtube.com/watch?v=6AcDDc3JUJU

Son Lux: Alternative World   https://www.youtube.com/watch?v=YJJFVfiS5aY

Son Lux: Stand https://www.youtube.com/watch?v=t6elbnKVxpo

Profil baroka: RachelRuysch

Přezdívka: RachelRuysch (ano, psáno dohromady:))


 Věk: 21

Pohlaví: žena

 Blog: nemá, ale chystá se ho založit.

Jak dlouho jsem barok: přibližně 4 roky

Za jakého baroka se považuji: klasický nebo černý barok, střídám to podle nálady:)

Oblíbené období: těžko říct, asi přelom 17 a 18.století

Něco o mě: Studuji fyziku na VŠ, ale i přes toto technické zaměření se vyžívám v historické módě. Miluju vše, co souvisí s barokem, oblečení, umění, hudbu i Isaaca Newtona.

Moje povaha v pěti přídavných jménech: přátelská, nápomocná, vždy se snažím být na ostatní milá, trochu starostlivá a přesto někdy arogantní

POZOR POZOR! Další díl Plesu baroků!!!

Díky, Lopito, že  píšeš! Baví mě to čím dál víc!!!

Ples baroků III

Královna rozhodným pohybem zaklapla stříbrnou pudřenku a vložila jí do své vínovo-černé pompadůrky.

„Takže doufám, že jsme si rozuměly, Antoinette.“

Královna přestala studovat svůj vzhled v zrcadle a pohlédla odrazu Antoinette přímo do očí. „Pro hladký chod dvora udělám cokoli. Jisté pletky jsou přípustné, dokonce žádoucí, poskytují obveselení pro všechny za dlouhých zimních večerů... Ale říkám ti, Torcello je zvláštní případ, a musím tě znovu důrazně varovat, aby ses od něj držela dál.“

Antoinette plaše přikyvovala, stále se v duchu styděla, že je její zájem o Torcella – ó bože, jak je i jeho jméno přitažlivé! – tak evidentní.

Královna se k ní teď obrátila a zvedla jí něžně obličej, aby se jí mohla podívat přímo do tváře.

„Jak víš, říkám to pro tvé dobro...“

Antoinette si zmateně uvědomila, že to vlastně neví, protože jí její paní vlastně nesdělila, proč by se měla od svého vysněného baroka držet dál.

„Dobrá,“ usmála se Královna, „Už o tom nebudeme mluvit. A teď -“ důvěrně se naklonila k Antoinette a vzala jí pod paží, „- teď se pojďme konečně bavit.“

Udýchaná a růžolící Antoinette ztěžka dosedla na židli vedle Yolandy de Polastron. Tanec v těžkých šatech jí úplně zmohl, ale byla teď šťastná a rozzářená. Rozevřela svůj prostý černý vějíř a začala se ovívat.

„Vidím, že tanec se ti skutečně líbí...“ zasmála se Yolanda, a bezmyšlenkovitě si jednou rukou smetla neexistující smítko ze svého popelavě šedého živůtku s krásným, stříbrným květinovým vzorem.

„To ano!“ nadšeně přikývla Antoinette. „A můj poslední tanečník byl skutečně dobrý.“

„Myslíš Joselia? Ó ano, mám dojem, že se o něm říká, že je vynikající tanečník.“

„A co ty – nechceš si zatancovat?“ zeptala se po krátké odmlce Antoinette.

„Ne – já – tanec není zrovna můj šálek... Ale i bez tance se dá na plese užít hodně zábavy.“ Yolanda na Antoinette rošťácky mrkla, a pak svým obřím vějířem zamávala ve směru menší mužské skupinky, která se také místo tance věnovala konverzaci. V příští vteřině se k nim ale připojili i další mužové, protože nastala přestávka pro hudebníky i tanečníky.

Yolanda koketně zamávala na muže, a skutečně, tři z nich se odpojili, a došli k dívkám.

„Madammes!“ vysekl jim hlubokou poklonu barok s výraznými botami.

„Jeane-Luisi!“ rozesmála se Yolanda. I Antoinette zacukaly koutky nad přehnaným chováním baroka. Druzí dva baroci se uklonili pouze mírně.

Jean-Luis pokračoval: „Dovolte, abych se naší nové dvořance oficiálně představil.“ Obrátil se k Antoinette. „Jmenuji se Jean-Luis, a toto je Pierre a Silvano.“ Postupně ukázal na své společníky. Pierre byl vysoký, téměř vychrtlý barok ve střízlivém, tmavém oblečení. Silvano byl menší, barevnější a působil rozcuchaným dojmem.

„A vaše ctěné jméno, má dámo?“

„Antoinette,“ špitla, rozpačitá, že neví, jak se má v takové situaci zachovat. Jean-Luis pozvedl její ruku a políbil jí.

„Velice mne těší, Antoinette,“ řekl a zadíval se jí hluboko do očí.

„Jeane-Luisi! Ty starý šprýmaři a proutníku!“ vykřikla naoko pohoršená Yolanda a praštila Jeana-Luise do ramene vějířem.

„Dobrá, dobrá...“ zavrčel jmenovaný, ale v příští vteřině už se zase usmíval. „Smíme přisednout?“

„Jistě.“

Konečně se všichni tři baroci usadili.

„Antoinette?“

„Hmmm-hmm?“ zamumlala dotázaná nepřítomně. Poslední čtvrthodinu bloumala v myšlenkách kdesi daleko. Konverzace baroků kolem ní se totiž stočila k drbům o lidech, které v životě neviděla,

a kteří nebyli přítomní na dnešním plese. A tak snila o něm – o Torcellovi. Občas se neudržela a vyhledala ho pohledem. Snažila se to ale omezit – maximálně tak jednou do minuty. Co si jen počne? Královna jí důrazně varovala, a je pravda, že o něm skutečně nic neví, ale při pouhém pomyšlení na něj se jí rozbušilo srdce, a co teprv, když se jejich oči střetly! Bylo obtížné, ne-li nemožné, představit si, že s ním nikdy nepromluví, nepokusí se ho poznat, pochopit...

Antoinette si málem povzdechla nahlas. Královnina slova v ní snad ještě více rozdmýchala touhu přiblížit se tomuhle záhadnému barokovi. Ale je možné jít proti přání paní dvora? Co když má pravdu? Co když se jí to vymstí?

Poklepání po rameni jí vrátilo do reality.

„Chceš jít zase tančit?“

Teprve teď si Antoinette uvědomila, že už sálem zase zní hudba.

„Hmmm... ne, ne, díky,“ zavrtěla hlavou.

Tři baroci se s úklonou odebrali na taneční parket. Zůstala s Yolandou sama.

„Yolando...“ naklonila se k ní Antoinette váhavě.

„Ano?“

Moje nová paruka!

Musím se s vámi podělit, i když vím, že tohle by měl být především oficiální web subkultury baroků a podobné chlubení bych měla nechat především na soukromý blog... Ale příspěvky o nových barokních kouscích v mém šatníku mohou být inspirací i pro další baroky a barožky, tak snad mi bude velkolepě s gestem Ludvíka XIV odpuštěno.:)

V minulém příspěvku jsem se zmínila o barokní paruce, kterou jsem dostala od svých rodičů k narozeninám! Tady je:

 

Ples baroků - pokračování

Lopita píše dál a je to snad ještě lepší než prvn díl!!!
Užijte si čtení a baroku zdar!
Vaše MA


Ples baroků II

Antoinettě byl náhle její korzet, pečlivě vyrobený ze starých vařeček, velmi těsný. Krk se jí svíral a špatně se jí dýchalo. Ještě před chvílí konverzovala s Yolandou de Polastron a Cherrie Cognac, ale pak vzhlédla, vedena až mystickou předtuchou.
„Jsi v pořádku? Strašně jsi zbledla...“ optala se jí starostlivě barevná baročka s liškou přes ramena – Cherrie Cognac.
Antoinette něco zamumlala a začala pomalu rudnout.
„To jsou ty korzety...“ povzdychla s pochopením Yolanda de Polastron a začala Antoinette ovívat svým obřím vějířem z pštrosího peří ve stylu pozdního 18. století.
Antoinette nepřítomně kývala hlavou a oči stále nemohla odtrhnout od nově příchozího baroka. Od svého baroka. Rozšířenými zornicemi zaznamenala, že jeho paruka je dnes obzvlášť běloskvoucí. V jeho očích se odráželo světlo, tak, že to vypadalo jako kdyby jisřily v pobavení nad nějakým soukromým vtipem. Jeho rty se vlnily v neodolatelném úsměvu. Nemohla se ubránit myšlence, jaké by to asi bylo líbat tahle ústa. Cítila při tom, jak se jí horkost rozlévá i do uší a prstů na nohou.
„Vážně nechceš jít na chvíli na vzduch? Nebo tady aspoň zakorzovat po místnosti? Vsedě jsou tyhle potíže většinou horší...“ Cherrie jí položila ruku na rameno.
Potíže? pomyslela si zmateně Antoinette. Líbat se vsedě přece není problém, ne?
„Co?“ ujelo jí nahlas.
Cherrie konečně pohlédla směrem, kterým Antoinette takovou dobu zírala jako zhypnotizovaná.
„Ach!“ pousmála se Cherrie směrem k Yolandě, a pak se zamračila.
V tu chvíli do místnosti začala vcházet velká skupina baroků.
Královna potěšeně vykřikla. „Mí dvořané! Skvělé, fantastické! Jeane-Luisi, ráda vás vidím!“ cudně si nechala políbit ruku vysokým barokem, jehož boty se honosily obzvlášť velkou přezkou.
„A vás všechny!“ Královna se postupně přivítala s celým dvorem.
Antoinette zaregistrovala, že jejího baroka se jí nějakým způsobem podařilo vynechat z celého uvítacího rituálu. Nyní postával na opačném konci místnosti s dříve příchozími baroky.
„Zábava může začít!“ zvolala Královna a zatleskala.
To byl zjevně signál pro zákulisní orchestr, protože začala hrát hudba. Stojící baroci vytvořili řadu a začali s kontratancem.
Antoinette na chvíli zapomněla na okouzlující řasy jistého baroka a nechala se unášet melodií a vznešenými pohyby tančících baroků. Pohybovali se tak jistě, a ještě více vyniklo krásné oblečení, které měli na sobě. Třeba támhleta polonéza byla úchvatná – ta látka a dokonalé řasení...
„Půjdeš si se mnou přepudrovat nos, Antoinette?“ uslyšela náhle hlas těsně vedle levého ucha. Znělo to však víc jako příkaz, než jako otázka.
Antoinette se ohlédla a po vteřině váhání přikývla.